Už jednou podnikala, ale ne moc úspěšně. A tak toho nechala a šla do práce. V práci je 12 hodin denně, víkendy nevyjímaje.
Ráda by se k podnikání vrátila. Jinak.
Takže hledáme, co je tam za problém a proč se děje, to co se jí děje.
Říká, že má pocit, že byla kdysi strašně bohatá, že o to přišla a dodnes žije v jakési askezi. Žádná radost ze života, práce náročná a nekonečná, muži žádní, peněz tak akorát. Je z toho už unavená a má všeho plný kecky.
Brzy nacházíme “vlákno”, po kterém se vydáváme do dávných dob, kdy se stal skutečný nebo pravděpodobný příběh, který je stále uložen v jejím nevědomí (které je neskutečně hluboké), podle kterého neustále kouká na svět a nechává se tímto příběhem ovlivňovat.
Byla královnou velmi bohaté země. Tipujeme 11. století. Její malinké království se nacházelo na území nynějšího Irska. Byla vdovou a pár let “vládla” sama. Zem byla relativně bohatá, lidé se tam měli dobře a měli ji rádi. Užívala si společnosti mužů, společenských aktivit. Byla krásná, plná života a energie.
Své království zdědila po svém otci, její manžel padl v boji. Země však potřebovala krále a tak se rozhodla, že se znovu vdá. Jednoho dne, když jí její nápadník sliboval úctu a lásku, království oslavovalo zásnuby, vpadli do království Vikingové. Využili momentu překvapení, v síni začali zabíjet muže i ženy. Byl tam zmatek, křik. Snoubence zapíchli zezadu mečem. Utekla na poslední chvíli.
V její zemi už nebylo bezpečno.
Musela utéct. Cestovala několik dnů. Nakonec dojela do kláštera, kde se rozhodla schovat. Jen na tu nejnutnější dobu. Chtěla se vrátit, jakmile to bude možné.
Země však zůstala okupovaná a byla totálně vypleněna. Její veškeré bohatství spokla církev, která jí zajišťovala bezpečnost.
Neměla nic. Jen šedivý hábit. Musela se nechat pokřtít a od rána do noci pracovala.
Nenáviděla to. Vzpomínala na svůj krásný život a připadala si jak suchá větev. Občas ji bolelo břicho, následek spousty potratů, které dobrovolně absolvovala. (Obě se shodujeme na účincích durmanu, který občas užívala — POZOR středověké praktiky rozhodně nedoporučuji! Pít durman rozhodně pít nechcete!)
Její naděje rok od roku upadala. Byla jak tělo bez duše. Jen práce a práce, žádná radost, hezky se obětovat něčemu většímu. Žádné vlastní projekty, aktivity, jen potřeba přežít. A hlavně nikdy nevycházet ven z bezpečí kamenných zdí!
Jak tyhle pocity důvěrně zná! Připadá si tak! Jako naprdnutá jeptiška, která o všechno přišla. I peníze, které má občas navíc, “spolkne” obvykle někdo jiný. Žila v jakési bublině, ze které se neuměla dostat ven.
Takže čistíme, zpracováváme, přijímáme, pouštíme. Jsme se smutnou královnou do jejího posledního vydechnutí. Její tělo necháváme shořet, aby i její duše mohla odejít do pohanského nebe. Pohřbení do země (akt křesťanů) ji totiž vůbec neudělal dobře, něco tam totiž uvízlo taktéž. Jeptiška, nejeptiška. I když by to mohlo být už jedno, evidentně není.
Viditelně se jí ulevuje.
Dýchá hezky zhluboka, aura září zlatě a napětí v obličeji je pryč.
Brána je otevřena, problém odblokován. Uvidíme, kam se rozhodne jít dál. Je svobodná.